foto: zdroj internet
Ostatní nemoci
Zánět středního ucha, novorozenecká žloutenka, infekce močových cest, příušnice, meningitida, moučnivka
Zánět středního ucha
Zánět středního ucha je jedním z nejčastějších onemocnění v kojeneckém a batolecím věku. V prvních dvou letech života jej alespoň jednou prodělají dvě třetiny dětí.
U většiny dětí se zánět středního ucha rozvine jako následek nachlazení. Důvodem, proč tímto onemocněním trpí nejmenší děti, je především nedostatečně vyvinutá imunita a s tím spojená častější virová onemocnění horních cest dýchacích. Další důvod je anatomický - Eustachova trubice, která spojuje nosohltan a střední ucho, není u nejmenších dětí zcela vyvinutá (je kratší a má jiný tvar) a neplní proto dobře svou ochrannou funkci.
Častěji se zánět středního ucha objevuje u:
- dětí navštěvujících jesle nebo školku, protože jsou tam vystaveny většímu množství infekcí od ostatních dětí,
- dětí krmených umělým kojeneckým mlékem – kojení je podle některých výzkumů prevencí zánětu středního ucha, navíc u dětí krmených vleže na zádech hrozí zatečení malého množství mléka do Eustachovy trubice,
- chlapců – i když lékaři neznají příčinu, mají chlapci zánět středního ucha častěji než dívky,
- dětí vystavených pasivnímu kouření – tyto děti mají nejen zvýšené riziko zánětu středního ucha, ale také respiračních infekcí, zánětů průdušek, zápalu plic a astmatu,
- dětí, jejichž rodiče nebo sourozenci trpěli na záněty středního ucha – sklon k zánětům středního ucha je dědičný a děti, jejichž rodiče nebo sourozenci trpěli na záněty středního ucha, mají vyšší pravděpodobnost onemocnění než děti, které toto onemocnění v rodině neměly.
- bolest uší (popř. ucha) – starší dítě dokáže místo bolesti určit, menší děti si s pláčem sahají na uši, bolest se může zvyšovat během krmení(sání z lahve nebo z prsu) - sání a polykání mění tlak ve středním uchu,
- teplota – zánět středního ucha je často doprovázen horečkou (obvykle v rozmezí 38 až 40 °C),
- výtok z ucha – v některých případech vytéká z ucha žlutavá tekutina nebo hnis (může být i s příměsí krve). Výtok nastává v případě, že dojde k perforaci ušního bubínku (nejedná se o nevratnou změnu, ve většině případů dochází po uzdravení k zacelení otvoru v bubínku),
- zhoršení sluchu – tekutina za ušním bubínkem někdy způsobuje u dítěte zhoršení sluchu.
Dítě, u kterého je podezření na zánět středního ucha, by měl lékař vidět vždy. Lékař provede tzv. otoskopii, tedy prohlédne pomocí speciálního zrcátka ušní bubínek a posoudí změny způsobené zánětem.
Léčba zánětu středního ucha Lékař obvykle předepíše ke zmírnění bolesti u dítěte ušní kapky. Na snížení teploty a zmírnění bolesti je možné také podat:
- paralenové čípky – je možné je podávat od narození,
- ibuprofen (v různé formě) – je možné jej podávat až od 6. měsíce věku dítěte, nesmí se podávat dětem, které jsou dehydrované nebo zvrací, - dítěti nikdy nepodávejte aspirin, ten může vyvolat onemocnění, které může být pro dítě smrtelně nebezpečné (tzv. Reyův syndrom).
O podávání léků kojencům a batolatům, jejich dávkování a způsobu použití se vždy poraďte s pediatrem dítěte.
Novorozenecká žloutenka
Novorozenecká žloutenka je časté onemocnění novorozenců, které se obvykle objevuje druhý až třetí den po narození a přetrvává u dítěte několik dní až týdnů.
Příčiny novorozenecké žloutenky
Novorozenecká žloutenka u dítěte vzniká v případě, že se v jeho krvi hromadí bilirubin, což je žluté krevní barvivo vznikající při rozpadu červených krvinek. Bilirubin je za normálních okolností vylučován z těla játry. Příčinou novorozenecké žloutenky může být jak nadměrná tvorba bilirubinu, tak nedostatečné vylučování bilirubinu z těla.
Nadměrná tvorba bilirubinu - při hojení modřin vzniklých při porodu, při neshodě Rh faktoru nebo krevní skupiny mezi matkou a dítětem, při některých vrozených onemocněních.
Nedostatečné vylučování bilirubinu z těla - nedostatečná funkce jater (játra neplní ihned po narození zcela svou funkci, bilirubin se hromadí v krvi a způsobuje žloutenku - častější u předčasně narozených dětí), nedostatečný příjem mléka (bilirubin odchází z těla ve stolici a pokud je výživa dítěte nedostatečná, je množství stolice menší, než by bylo potřeba).
Žloutenka kojených dětí - u některých kojených dětí přetrvává žloutenka až několik měsíců po porodu, příčiny nejsou zcela známy.
Jak poznám žloutenku u dítěte
Žluté zbarvení kůže se nejprve objevuje na pokožce hlavy a později postupuje na hrudník a končetiny. Žluté zbarvení kůže se více projeví, pokud prsty lehce vmáčknete kůži, např. na čele. Jen v některých případech se žlutě zbarví také oční bělmo nebo sliznice v ústech.
V Česku jsou děti vyšetřovány na žloutenku ihned po narození a poté druhý a třetí den pobytu v nemocnici. Pro diagnózu se využívá krevní nebo kožní test.
Léčba novorozenecké žloutenky
Novorozeneckou žloutenku prodělá 50 - 60 % novorozenců a u většiny z nich onemocnění odezní samo bez léčby. Pokud u dítěte dochází ke zhoršování žloutenky, je nutná fototerapie. Dítě při ní leží jen v plence a se zakrytýma očima pod modrým světlem, které změní bilirubin na netoxickou látku, která je rozpustná ve vodě a dítě ji snadno vyloučí močí.
Za potenciálně nebezpečnější je považována žloutenka, která se u dítěte projeví v prvních 24 hodinách života. Ta je nejčastěji způsobena neshodou Rh faktoru nebo krevních skupin mezi matkou a dítětem nebo méně často vrozenými vadami. Tyto příčiny novorozenecké žloutenky vyžadují zvláštní léčbu (např. podání imunoglobulinů).
Pokud hladina bilirubinu v krvi i přes fototerapii a další léčbu nadále roste a nabývá pro dítě nebezpečných hodnot, mohou lékaři využít výměnnou krevní transfuzi, při které dojde k odstranění podstatné části bilirubinu z krve.
U žloutenky kojených dětí se doporučuje časté kojení 8 až 12 krát denně. Pokud hladina bilirubinu i přes dobrou výživu dítěte dále roste, je možné i u starších dětí využít fototerapii, popř. lékař doporučí přerušení kojení na 24 hodin. V této době pije dítě umělé kojenecké mléko nebo upravené mateřské mléko.
Nejzávažnější komplikací novorozenecké žloutenky (při velmi vysoké hladině bilirubinu v krvi) je vznik tzv. jádrového ikteru, při kterém se bilirubin ukládá do mozkové tkáně, což vede k nevratnému poškození nervové soustavy dítěte.
Kdy kontaktovat lékaře
V porodnici sledují dítě lékaři, ale mírnou žloutenku bude mít dítě obvykle ještě několik dní až týdnů po příchodu domů. Na první preventivní prohlídce se proto domluvte s praktickým lékařem na dalším postupu. Lékaře navštivte, pokud vám bude připadat, že žloutenka nemizí, zhoršuje se nebo se po vyléčení znovu objeví. S lékařem se také poraďte, pokud je dítě velmi spavé, je obtížné ho probudit na kojení nebo kojení odmítá.
Infekce močových cest u dětí
Infekce močových cest je u dětí častým onemocněním. V kojeneckém věku onemocnění postihuje častěji chlapce, u dětí starších jednoho roku jsou častěji postiženy dívky.
Příčiny infekce močových cest
Infekce jsou nejčastěji způsobeny zavlečením bakterií z konečníku nebo z pochvy do močových cest. Infekci způsobují nejčastěji střevní bakterie, obvykle Escherichia coli. Méně často se bakterie dostanou do močových cest z krevního oběhu. Dispozice k onemocnění infekcí močových cest může být dána vrozenou vadou močových cest.
Bakterie mohou způsobit infekci různých částí močových cest. Rozlišují se:
- zánět dolních močových cest, tedy močové trubice a močového měchýře (cystitida) a
- zánět horních močových cest, tedy ledvin (pyelonefritida).
Příznaky zánětu dolních močových cest:
- zvýšená teplota - u malých dětí je často jediným příznakem onemocnění,
- bolest v podbřišku,
- bolest při močení,
- častější močení,
- krev v moči,
- pomočování u dětí, které již byly bez plenek.
- horečka - často je vysoká horečka jediným příznakem zánětu ledvin.
- bolest břicha,
- zvracení,
- únava.
Pokud se u dítěte objeví příznaky zánětu močových cest, tak kontaktujte lékaře vždy co nejdříve. Infekce močových cest jsou zpravidla dobře léčitelné, ovšem bez léčby mohou mít i trvalé následky, především pokud jde o zánět ledvin.
Diagnostika infekce močových cest
Kromě fyzikálního vyšetření je u infekce močových cest základním diagnostickým nástrojem vyšetření moči dítěte. Důležitý je správný odběr moči, pro který platí následující pravidla:
- moč odebírejte do čisté uzavíratelné nádobky, před odběrem omyjte ústí močové trubice vodou a mýdlem a dobře je opláchněte,
- odebírejte střední proud moči, tzn. že na začátku nechte část moči odtéct,
- nedoporučují se odběrné sáčky, protože u nich často dochází ke znehodnocení vzorku bakteriemi z pokožky,
- moč je nutné odebrat před nasazením antibiotik,
- moč je možné skladovat při pokojové teplotě max. 2 hodiny, pokud je potřeba moč před laboratorním vyšetřením skladovat déle, je nutné ji uložit v dobře uzavřené nádobce do ledničky, aby nedošlo ke znehodnocení vzorku.
Prevence infekce močových cest
- nejdůležitější pro prevenci infekcí močových cest, a to nejen u dětí, je dostatečný pitný režim. Při častějším a objemnějším močení se lépe vyplachuje močový měchýř a močová trubice a tím se snižuje riziko přemnožení bakterií, které infekci způsobují,
- dobrá hygiena po močení a po stolici, omezení pěnových koupelí a použití mýdla v oblasti genitálií, otužování dítěte,
- bezprostředně po prodělané infekci močových cest se nedoporučuje koupání v přírodě, ani ve veřejných bazénech,
- předcházení zácpě u dětí, protože zácpa může způsobovat nedokonalé vyprazdňování močového měchýře a tím zvyšovat riziko přemnožení bakterií v močovém měchýři.
Příušnice, odborně nazývané parotitida, jsou virové onemocnění způsobující zánět příušních slinných žláz.
Onemocnění příušnicemi dnes není příliš časté, protože v Česku, stejně jako ve většině zemí světa, jsou děti proti této nemoci povinně očkovány. Onemocnění postihuje zejména děti, nejčastěji v batolecím věku, ale onemocnět mohou i dospělí. Nemoc se šíří kapénkovou infekcí. Inkubační doba je dva až tři týdny, dítě je infekční již několik dní před prvními projevy nemoci a zhruba 9 dní po začátku onemocnění. Proděláním onemocnění vzniká celoživotní imunita.
Příznaky příušnic
Onemocnění postihuje především příušní slinné žlázy. Místo mezi uchem a dolní čelistí je oteklé a bolestivé. Často se otok objeví nejprve na jedné straně tváře a za dva až tři dny na druhé straně. Dítě si stěžuje na bolest při polykání a mluvení. Na začátku onemocnění se může objevit horečka, nevolnost, únava nebo bolest hlavy. Děti obvykle nemají chuť k jídlu.
Komplikace příušnic
Příušnice obvykle proběhnou jako lehké onemocnění, ve vzácných případech se však mohou objevit komplikace, především zánět mozkových blan, zánět slinivky břišní, zánět varlat nebo zánět vaječníků. Zánět varlat může postihnout buď jedno nebo obě varlata a může ve vzácných případech vést až k neplodnosti, buď dočasné nebo i trvalé. Komplikace v podobě zánětu varlat je možná v jakémkoli věku, ale u chlapců do 10 let se vyskytuje jen velmi vzácně.
Léčba příušnic
Pro zmírnění horečky a bolesti můžete dětem podat léky s paracetamolem v běžném dávkování. Ulevit od bolesti může také teplý obklad na postižená místa. Během nemoci dohlížejte na to, aby dítě dostatečně pilo. Tekutiny podávejte po troškách, nepodávejte citrusové džusy, které vyvolávají silnější tvorbu slin, která je pro dítě bolestivá. Je vhodné podávat dětem lehce stravitelná jídla, která jdou dobře pokousat nebo se kousat nemusejí.
Kdy kontaktovat lékaře
Lékaře kontaktujte vždy, pokud máte podezření, že vaše dítě onemocnělo příušnicemi. Návštěvu si s lékařem domluvte telefonicky, abyste zmenšili riziko nákazy dalších pacientů. Pokud se stav dítěte zhorší, objeví se bolest břicha nebo varlat, dítě začne být apatické, zvrací nebo má ztuhlý krk, vyhledejte lékařskou pomoc okamžitě.
Očkování proti příušnicím
Očkování proti příušnicím je v Česku povinné od roku 19872. V současné době se podává jako součást tzv. MMR vakcíny, která v sobě zahrnuje očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Očkuje se ve dvou dávkách. První dávka se podává po 15. měsíci věku, druhá za 6 až 10 měsíců po podání první dávky. Očkování nazaručuje 100% ochranu před onemocněním, ale velmi výrazně snižuje jeho riziko.
Meningitida
Meningitida neboli zánět mozkových blan je závažné onemocnění, které se vyskytuje především u batolat, předškolních dětí a dospívajících.
Meningitida může být vyvolána buď viry nebo bakteriemi. Virové onemocnění obvykle není závažné a má mírný průběh. Naproti tomu bakteriální onemocnění má rychlý vážný průběh a i přes léčbu může skončit trvalými následky (hluchota, mentální retardace, ztráta prstů nebo i větších částí končetin, epilepsie) nebo až smrtí.
Příznaky meningitidy
Příznaky mohou být různé podle věku dítěte:
- kojenci do 2 měsíců věku - u nejmenších dětí se meningitida projevuje atypicky pouze horečkou, nechutenstvím, malátností nebo naopak přehnanou dráždivostí,
- děti od 2 měsíců do dvou let - toto je nejčastější věk onemocnění meningitidou, onemocnění se projevuje horečkou, zvracením, nechutenstvím, extrémní podrážděností nebo naopak silnou spavostí (dítě nejde probudit),
- děti od dvou do pěti let - k výše uvedeným příznakům se přidávají příznaky typické pro meningitidu u dospívajících a dospělých - bolest hlavy, bolest zad, ztuhlá šíje (dítě leží se zakloněnou hlavou, pokus dát bradu na hrudník je velmi bolestivý), světloplachost, kožní projevy (červené tečky a modřiny), mohou se objevit křeče. Při neléčeném bakteriálním onemocnění dochází k celkové otravě organismu, dítě je v bezvědomí a selhávají mu orgány.
Pokud máte podezření, že vaše dítě onemocnělo meningitidou, dopravte je urychleně do nemocnice nebo přivolejte rychlou záchrannou službu. Onemocnění má velmi rychlý průběh a záleží opravdu na každé minutě.
Léčba meningitidy
Lékaři v nemocnici zhodnotí stav dítěte a v případě potřeby je okamžitě zahájena léčba. Pro potvrzení meningitidy a jejího původce je proveden odběr krve a lumbální punkce (odběr mozkomíšního moku z páteřního kanálu v oblasti bederní páteře). Virová meningitida obvykle nevyžaduje zvláštní léčbu, jen klid na lůžku a opatření podobná jako např. při chřipce. Bakteriální infekce je léčena vysokými dávkami antibiotik nitrožilně. Léky jsou podávány týden až tři týdny v závislosti na věku dítěte, druhu a závažnosti onemocnění.
Očkování proti meningitidě
Meningitidu může způsobit mnoho druhů bakterií nebo virů, preventivní ochrana očkováním je možná pouze u některých z nich.
1) V Česku je povinné očkování kojenců proti onemocněním vyvolaným bakterií Heamophilus influenzae skupiny b, která byla před zavedením očkování nejčastějším původcem meningitidy u dětí. Očkování je podáváno jako součást hexavakcíny s následujícím harmonogramem:
1. dávka - nejdříve po 9. týdnu věku, u dětí očkovaných proti tuberkulóze nejdříve ve 13. týdnu věku, popř. po zahojení reakce po očkování proti tuberkulóze,
2. dávka - nejdříve po 1 měsíci po 1. dávce,
3. dávka - nejdříve po 1 měsíci po 2. dávce,
4. dávka - nejdříve po 6 měsících po 3. dávce, avšak ne později než v 18 měsících.
2) Očkování proti pneumokokovým onemocněním - chrání proti meningitidě způsobené pneumokoky, jedná se o nepovinné očkování, které je vhodné podat zároveň s hexavakcínou už v kojeneckém věku, očkuje se ve třech dávkách v prvním roce a jedné dávce v druhém roce věku.
3) Očkování proti meningokoku typu C - jedná se o nepovinné očkování, které má největší preventivní význam pro dospívající ve věku 15 až 19 let4. V této věkové kategorii se očkuje v jedné dávce.
Očkování nezaručuje 100% ochranu před onemocněním, ale velmi výrazně snižuje jeho riziko, popř. zmírňuje průběh onemocnění.
Moučnivka
Moučnivka je časté infekční onemocnění projevující se u kojenců jako bílý povlak na sliznici uvnitř úst nebo na jazyku. Infekce není pro dítě nebezpečná.
Původcem onemocnění je kvasinka Candida albicans, která se běžně vyskytuje v ústech, v trávicím a v genitálním traktu člověka. Při přemnožení kvasinek dochází k infekci. Kojenci se nakazí obvykle od matky během porodu nebo později z prsních bradavek či při nedostatečné hygieně. Onemocnění se u kojenců obvykle projeví krátce po narození, nejčastěji okolo 10. dne života. Většina onemocnění vzniká do 2 měsíců věku, ale může se objevit také později.
Příznaky moučnivky
Moučnivka má u kojenců podobu bílého povlaku na sliznici v ústech, na jazyku nebo na patře. Povlak je obtížné setřít a po setření se objeví zarudlá, někdy krvácející sliznice. Kojenci mohou mít podobný bílý povlak také od mléka, v tomto případě však povlak v krátké době mizí. U většiny dětí se jedná o nebolestivé onemocnění, pro některé děti je však moučnivka bolestivá. Bolest se pak projevuje především při kojení nebo krmení z lahve.
Kdy kontaktovat lékaře
Moučnivka není závažné onemocnění, přesto byste měli kontaktovat lékaře vždy, pokud máte podezření, že vaše dítě tímto onemocněním trpí.
Léčba moučnivky
Moučnivka obvykle vymizí i bez léčby během několika týdnů. Pro urychlení léčby nebo při rozsáhlejším výskytu může lékař předepsat mast, která se aplikuje do úst dítěte. Kojící matky by si pak měly mastí natírat také bradavky před kojením, aby nedocházelo k přenosu onemocnění z dítěte na matku a zpět.
Prevence moučnivky
Před porodem - důkladné vyléčení vaginálních kvasinkových infekcí u matky.
Při umělé výživě - důsledně dodržovat hygienu, u nejmenších kojenců sterilizovat lahve a dudlíky po každém krmení.
Při kojení - nechat bradavky po kojení zaschnout na vzduchu.
Vše zdroj internet
Žádné komentáře:
Okomentovat