Odešel/a jsi od nás bez jediného slovíčka a já se ptám pořád proč? Přesně dneska (22.9.2016) jsou to dva roky, kdy jsem musela podstoupit kyretáž. Musím říct, že i dnes mě to neustále bolí a přemýšlím nad tím, jaký/á by jsi byl/a.
Termín porodu byl stanoven na 23.4.2015. Ale všechno to skončilo ještě dřív než začalo. V 8tt jsme o tebe přišli. Odešel/a jsi od nás. Moc jsme se na tebe těšili, ale ty jsi se rozhodl/a jinak. Ti, co to zažili ví, jaké to je přijít o miminko, na které se těší, o které se snaží. Ti, co to nezažili, těm to ani nepřeji. Není to nic dobrého.
Dodnes se sama sebe ptám, co jsem udělala špatně. Co jsem mohla změnit, aby jsi od nás neodešel/la.
Ale nikdy se to už nedozvím. Nikdy neuvidím jaké děláš pokroky ve vývoji, nikdy neuslyším tvůj křik, tvůj smích, tvůj hlas, prostě nic. A je to ta největší bolest, jakou jsem kdy zažila.
Někdo si možná řekne, vždyť to byl teprve začátek, někdo neví ani, že je těhotný. Bohužel každý to vnímáme jinak a pro mě to byla bolest, pláč, smutek.
Dnes po dvou letech, mám u sebe skoro roční holčičky - dvojčátka. Možná to tak mělo být, ty jsi neměl/a být a měly být jenom holky. Nebo to mělo být tak, že ty jsi měl/a být, ale nešlo to, tak jsi nám poslal/a hned dva andílky. Za to moc děkuji a na tebe NIKDY NEZAPOMENU.
Dneska to všechno vidím jinak, ale ta bolest tam stále je.
Zamlklé těhotenství
ZT je velmi zrádné. Dozvíte se to až od vašeho gynekologa. Nemáte žádné příznaky, vše je v pořádku, ale plod se ve vaší děloze dále nevyvíjí. Vaše tělo se ho ale nedokáže zbavit, tak vysílá signály, které prožívají ženy, které jsou těhotné. A vy nic nevíte. A to je nejhorší.
Musím říct, že postupem času, když si na vše vzpomínám, tak se to u mě nevyvíjelo dobře již od začátku. V sedmém týdnu plod odpovídal pátému, ale připisovali jsme to pozdější ovulaci a tím pádem i pozdějšímu početí. O týden později již nebylo nic. Pouze plodový obal, který se musel vyjmout. Tehdy jsem nebyla ani schopná řídit, manžel pro mě musel dojet a já celou dobu brečela v autě, v nemocnici, na pokoji i po zákroku, doma. S manželem jsme brečeli oba. Oba nás to zasáhlo. Bez něho bych to nezvládla.
Tento kousek článku mi trval napsat asi týden. Při každé vzpomínce tekly slzy a říkala jsem si proč to vlastně píši. Jestli to má vůbec cenu. Nakonec jsem si řekla, ano má. Bude to taková vzpomínka pro mě. A třeba i pro někoho, kdo si tím prošel nebo prochází. Aby věděl, že v tom není sám.
Ahoj, neumím si asi úplně představit, jak se cítí matka, která přijde o dítě, ale třeba moje sestra také samovolně potratila, takže to vím aspoň takhle zprostředkovaně... A nevím, jestli ti tenhle můj pohled na věc pomůže, ale každopádně bych se o to ráda podělila...
OdpovědětVymazatNapadlo tě někdy, že tvoje dítě, které jsi potratila, je jedno z tvých dvojčat? Abych to trošku přiblížila. Když na jabloni vyraší na jaře květy a přijde zima, květy zmrznou a opadají. Prostě nebyly správné podmínky pro to, aby se daný kvítek uchytil a vyrostlo z něj jablko. Když pak ale opět přijde teplo, tak na stejném místě vyraší nové kvítko. A teď otázka - je to to staré kvítko, které jen dostalo lepší podmínky a tak znova vyrašilo, nebo je to nové kvítko? Podle mě to není to staré kvítko, ale určitě to není ani úplně nové a jiné kvítko. Svým způsobem je jiné, ale zároveň je vlastně i stejné.
Stejně tak jsem vnímala i sestřin potrat. Její miminko s nevyvíjelo správně, ve chvíli, kdy už mělo mít minimálně rozpoznatelnou hlavičku a malé končetiny, to pořád byla jen malá fazolka. A pak mu přestalo bít srdíčko. Krátce nato otěhotněla sestra znovu a má krásnou holčičku. A já si upřímně myslím, že ona je ta malá fazolka, která sice v jednu chvíli odešla ze světa, protože neměla podmínky ke své existenci, ale když se podmínky naskytly, tak stejně jako to kvítko "vyrašila" znovu. Takže se vlastně nedá říct, že ji dítě umřelo. Podle mě to s tou smrtí a zrozením není tak jednoduché. Podle mě všechny bytosti se prostě vyskytují. Vyskytnou se, když mají správné podmínky k bytí - a pokud správné podmínky nemají, tak prostě chvilku počkají a vyskytnou se později.
Nechci ti vnucovat svůj pohled a chápu, pokud to vidíš jinak. Ale cítím, že i napsání tohoto článku pro tebe bylo velmi bolestivé, tak mě napadlo, že by ti můj pohled mohl trošku pomoct. Jestli chceš, něco si z něho vem, jestli ne, tak ne:). Přeji ti, ať se tobě i dvojčátkům už jen daří! :-)
Ahoj, děkuji moc za komentář :-) Možná máš pravdu, možná jedna z holčiček je moje miminko o které jsem přišla. Možná taky ne. To se už nikdy nedozvíme. A máš pravdu, nebylo to lehké, napsat co už dva roky cítím, ale snažím se to nedávat najevo, ale pořád v hloubi duše je to ukryté a nikdy to nevymizí. No vidíš, už zase bulím jak želva. Můžu říct, že mám kamarádku, kterou velmi obdivuji a momentálně mi dala velmi velký náhled na svět i na děti, jak o ty které mám, tak o to o které jsem přišla. Musela se velmi dobře rozhodnout, jestli půjde na potrat nebo bohužel zemře a nechá po sobě manžela a dvě krásné holčičky. Rozhodla se jak se rozhodla. A musím říct, že i já bych se rozhodla stejně i za cenu toho, že bych měla další šrám na duši. Tobě taky přeji ať se ti daří :-)
VymazatSi vzácna, odvážna a nesmierne silná žena. Ja som ešte "mladucha", a na bábo mám ešte trošičku času, ale poznám žienku, ktorá tiež takto trpela, a celý jej životný príbeh je aj pre mňa veľkým povzbudením, tak ti ho tu pošlem: https://www.facebook.com/nacestezabohom/photos/a.1602569726708086.1073741828.1602210866743972/1607806472851078/?type=3
OdpovědětVymazatAni sa neodvažujem napísať niečo povzbudivé, lebo si nemyslím, že to dokážem, ale som veľmi vďačná, že som tvoj príbeh mohla čítať. Ďakuj Bohu, že v tom nie si sama, že máš doma manžela. Ostávajte svorne spolu a ľúbte sa veľmi a prajem vám nielen zdravé detičky, ale silné srdiečko, aby sa rana zahojila a bolesť aspoň trochu otupela a ty si mohla ďalej kráčať životom a nebáť sa radosti. <3
Děkuji moc za podporu :-) U srdíčka to zahřeje :-) Musím říct, že jsem si četla článek od kamarádky a ji obdivuji nejvíc. Musela se rozhodnout zda zachrání miminko nebo sebe. A za to co udělala ji velmi ale velmi obdivuji a i já bych se rozhodla stejně. Hold život si nevybírá a snad i Bůh ví co dělá :-)
Vymazat